Švejnar, Klaus a sametová ekonomická revoluce

16.01.2008 Pavel Sklenář

Kdosi řekl, že poučení pro budoucnost je znalost historie. Dějiny jsou plné neobvyklých zvratů a obratů. 

A co tak naše nedávná minulost, devadesátá léta znamenající přechod od budování socialismu pod vedením KSČ k budování demokracie pod vedením StB?

Na hodnocení tohoto období poukazuje mnoho současných politiků a dalších mediálních osobností pod vlivem různých lobujících firem jako na cosi zbytečného, jako na zcela neužitečný balast. Je prý zapotřebí hledět pouze do budoucnosti, na současné reformy! Avšak do budoucnosti se hledět nedá, jen ve věštírnách. Každá reforma opravuje chyby minulé reformy.

Když Václav Havel prosazoval heslo sametové revoluce přání, aby láska a pravda zvítězila nad lží a nenávistí, asi těžce podcenil sílu komunistické StB a její připravenost na sílu peněz a moci. Jan Vaňous napsal v posledních Literárkách: „Proč potřebujeme na Hradě Švejnara, a ne Klause?“. Kapitán StB s Klausem jsou „otci“ kupónové privatizace a veksláci pod dozorem StB (viz: Kmenta: „Kmotr Mrázek“ ) s Viktorem Koženým jsou kapitál ekonomické revoluce. A motorem je asi Šlouf, Miroslav Šlouf.

Klaus je příliš spjat s tímto obdobím, stejně jako mnoho současných politiků a vyšších úředníků. Minulost od budoucnosti nelze oddělit. Souhlasím s Bursíkovým: „Klaus je minulost, Švejnar budoucnost“.