Jak je to s porušováním zákonů? Nedodržování zákonů je u nás obvyklé a toleruje se na státní úrovni. My, obyčejní občané tohoto státu, musíme dodržovat zákony, vyhlášky a prohřešení se trestá.
Po přečtení pátečních lidovek na téma členství v KSČ, StB a o tom, jak bývalý bachař – současný poslanec je na tom jako Máří Magdaléna, jsem se musel hodně vzpamatovávat. Poslední slovo Petrušky Šustrové stojí za citaci a možná i velikými tiskacími písmeny. A poslední odstavce tučně:
[citace:] Mezi to nejhorší, co únor a vláda komunistů přinesly, nepatří jen devastace země a nezměrné lidské utrpení, ale také ohavný zvyk nerespektovat pravidla a nastavovat si je podle momentální potřeby. Neúcta k zákonům a chuť řešit problémy násilím byla komunistickým stranám a jejich věrným tajným službám vlastní, snad přímo vrozená: nemyslím, že je o tom tady potřeba snášet důkazy, lze je najít v tolika projevech slovních i hmotných, že o nich může nevědět jen ten, kdo se opravdu o nic z veřejného dění nezajímá.
Vedoucí úloha strany (které asi?) je už naštěstí věcí minulosti, ale nerespektování pravidel zapustilo hlubší kořeny. Ne nadarmo Ústavní soud připomněl například „přílepky“ k zákonům, jimiž zákonodárci po léta svévolně řeší aktuální potřebu bez ohledu na soustavu právního řádu.
Ze stejného soudku je i rozhodnutí Rady České televize, která „upozornila“ generálního ředitele Janečka, že celé roky porušoval zákon. Porušovat zákon je tedy tak zanedbatelný prohřešek, že člověk, který se ho dopustil, může dál řídit nejmocnější nástroj na ovlivňování veřejného mínění? A exekuovat desítky tisíc diváků, kteří také „jen“ porušili pravidla? No fuj!