Už tolik let, že si to pamatuje jen Šidik, kterej si pamatuje všecko. Řešíme praktické chlapské problémy, ženský tomu říkají kecání u piva. Třeba včera jsme připravovali oslavu význačného kulatého jubilea jediné manželky jednoho z nás, Petě Kudly. Pravda, po očku jsme se dívali, jako všichni ostatní přítomní, na úvodní osmifinále Champions League. Mimo Realu a Bayernu, kritice naší ligy a českých rozhodčích a moravskočeského fotbalu vůbec, jsme se tedy připravovali na Hančiny padesátiny. Patří k těm mladším z nás, je to ženská, vydržela s náma už ledacos, tak si oslava zasluhuje řádnou přípravu.

Jinak se permanentně připravujeme i na jiné akce, třeba padesátku. Za mlada jsme chodili padesátikilometrové výlety, teď vymýšlíme, jak a proč to zkracovat. Minulý rok to bylo 12 km, kolik to bude letos, ještě není jasné, jisté je jen, kam to bude. Cíl cesty je nějaká chaloupka nebo chatička a její majitel či spolumajitel je za odměnu vybrán po důkladné několikaleté přípravě. Tím chci zdůraznit, že U Ducha nekecáme jen tak, ale vlastně připravujeme a plánujeme jiné úkoly. A nejen oslavy narozenin, padesátku a podobné sportovní akce, ale třeba stavby domů, stěhování bytů, opravy a rekonstrukce různých předmětů, nebo taky i lidí.

U Ducha není vlastně název hospody, alespoň ne té naší. Je to ustálený výraz pro dobrou hospodu, vhodnou pro setkávání. Vzniklo to tak, že se někdo, asi žíznivý Žluťa (přesně si to pamatuje Šidik), podivoval nad rychlou obsluhou Pana Číšníka a řekl mu: “Vy ste se tu zjevil jako duch”. Proto duch. A ten pán si skutečně zasluhoval psát v souvislosti s jeho osobou velká písmena. Pan Duch už není mez námi, hospody se taky měnily, ale úterý “U Ducha” zůstává.