To bylo heslo v osmdesátém devátém a vyjadřovalo toleranci. Předpokládali jsme však, tak jako Havel, že komunisti se nějak vytratí, zmizí do ústraní. Historicky se znemožnili a poučí se z toho.
Nejen, že se nevytratili, jsou v parlamentu, nezměnili ani moc název strany a ze své minulosti se vůbec nepoučili. Jsou stále semknuti v jeden šik a navzájem si pomáhají na mnoha místech ve státních službách. U nás v Brně by se řeklo “přechcali nás”.
Nikam nezmizeli, jen schovali členské průkazy a “vyfasovali” jiné, něco jen zapomněli napsat do životopisů a s kamarádskou pomocí překonali i překážky různých výběrových komisí na všemožné úrovni. Nevadí mi ani tak, že někdo byl členem KSČ, i když to nechápu. Mohu tolerovat jejich přesvědčení, minulé i současné. Co je však pobuřující je utajování, ukrývání a zamlčování jejich minulosti.
Bylo-li by o Janečkovi známo, že byl komunista, jednání televizní komise ve věci jistého milicionáře by možná proběhlo jinak. Ještě včera zněly titulky: Janeček podržel milicionáře Lamberta. Dnes se už objevuje zpráva: Janeček tajil členství v KSČ. Oba vysvětlují své bývalé důvody ke členství, to už ale známe…