Politici se o svém majetku svěřují Registru majetkových přiznání. Člověk by si mohl myslet, že je to rozumná věc. Je to na základě zákona o střetu zájmů, politik by měl předejít různým potížím se strýci Viky, rodinnými sponzory a bláznivými milenkami.

Investigativní žurnalisté z HN zveřejnili začátkem týdne nějaké údaje z nového registru. Ušetřili čtenářům různé pochůzky, čas a nervy při získávání hesla pro vstup do registru. Novinám však hrozí za zveřejnění vysoké sankce od Úřadu pro ochranu osobních údajů. Poslanci jsou s tvorbou zákonů velmi podobní chytré horákyni. Informace o nás smíte vědět, ale nesmíte je šířit. V zákonu není výslovně uvedeno, že se údaje nesmí zveřejňovat, ale že nesmí být použity k něčemu jinému, než ke zjištění střetu zájmů. Rozdíl mezi ochranou osobních údajů soukromých osob a politiků není asi politikům jasný, jako soukromá osoba nabízím vysvětlení libovolnému politikovi za zlomek jeho měsíčního platu. Ústavní soud bude mít zase plno práce a měl by některé své ústavní právníky rovnou zaměstnat v poslanecké sněmovně jako poradce poslaneckých asistentů.

Informace o majetku se prý netýká jen politických špiček, ale i sféry komunálních politiků a členů dozorčích rad jimi řízených společností. “S informacemi nelze v tisku pracovat tak, že se hodí v plen”, řekl bývalý politik a současný soudce Jaroslav Bureš. Bývalý politik a současný šéf ÚOOÚ (to je pěkná zkratka!) Igor Němec by asi nejlépe měl novináře poučit a vyškolit na téma: “Jak se provádí veřejná kontrola politiků – sankce a tresty”.

Divím se, že novináři nepoužívají známou techniku sdělování informací: “Náš dobře informovaný zdroj v poslanecké kantýně slyšel, že se mluvilo o ( … )”. Podle vzoru mistra v oboru exministra Jana Kavana.