Po té co jsme oslavili štědrý den plný překvapivých dárků, jsme si naplánovali cestu do Neznáma. Prvně jsme chtěli jet do Adany, ale nakonec jsme nesehnali kvůli Bayranu lístky na bus. Bayran je muslimský svátek, kde každý jí ovce hehehehe, rodiny sou pohromadě a než se tak stane, tak všechny busy jsou přecpaný. Na změny jsme tady zvyklý už dost, takže nás to vůbec nepřekvapilo, že jsme se rozhodli pro Izmir, asi 6 hodin busem na jih. To je město starý něco přes dva tisíce let, kde se Homér narodil. Účel naší cesty do Izmiru nebyl ani tak ten Homér, ale spíš oslava Nového roku. V Izmiru na nás čekali Ukrajinec Dyma, Polka Iwana, Amstrdamec Percy, tlupa Indů, Maďar, Kaliforňan a ozbrojený Turek.

V předvečer Nového roku se krom seznamovací párty, která trvala do tří do rána, nic zvláštního nestalo. Následující den, kdy jsme brzo ráno vstávaly :( jsme vyrazili do Pergamonu, asi 3 hodiny busem na sever od Izmiru. Místní knihovna či co na nás čekala celých 2200 let, aby nás mohla vidět a konečně se nás taky i dočkala. Při jejím čekání na nás musela zdolat několik zemětřesení, ale i přes to z ní něco i zbylo. V Pergamonu jsme strávili skoro celý den a při návratu dom, jsme se jen mohli těšit na oslavu nového roku.

Při oslavě jsme objevily několik multikulturních nesrovnalostí, jak se Nový rok vůbec slaví. Standardní průběh – ten náš, dodrželi Češi hehe, Dán a Polačka. Nestandardní průběh, což je prvně připravit nějaký jídlo, něco poklidit a hlavně začít slavit až po půlnoci, chtěli praktikovat Ukrajinec, Ruska, Mexičanka a kdoví kdo ještě. Po mezinárodní debatě jsme došli k jistému kompromisu: začít párty kolem 10 večer. O půlnoci jsme vyrazili k přístavu okouknout hodně chabý ohňostroj vesnické úrovně. A to začal můj nový rok, o hodinu dřív než většině z vás hehehehehe. Co se stalo pak do rána si už tak úplně přesně nevybavuju, ale myslím že fajn. A den po té? hmmmm dokonce někteří z nás vyrazili na menší procházku městem (i já !!!! hehe). Ve městě jsem koukal jak tele na nový vrata, kde se tam vzaly rozkvetlý kaktusy, všude palmy a krásný počasí.

Další den 2.1 jsme vyrazili do Pomukkale. Pomuk kale = bavlněný hrad hm hm hmmm. Je to místo, kde ze země vytéká voda (asi 33 stupňů) plná vápníku, který se usazuje na celém kopci, čímž ho zbarvuje do bíla a vytváří menší bazénky či co to je. Cestou, která trvala asi 4 hodiny na východ od Izmiru, jsem zíral z okna na mandarínkový stromy, který byly plný plodů. Při vstupu do Pomukkale na nás čekal Nekropolis – zbořeniště hrobů, pak Travertin-přírodně vytvořené bazény s teplou vodou, Hierapolis – něco jako divadlo …. , a mezi tím vším bazének, kde se dalo i koupat hehe. Na konci dne jsme se po menších rozepřích lehce ztratili, vůbec nevěděli kde jsme a kam půjdeme, a abychom stihli bus, jsme si museli vzít jedinýho a nejdražšího taxikaře v okolí. Ale bylo nás v něm včetně řidiče sedum, tak se to nějak rozpočítalo … Na konci dne nás čekalo nemilé překvapení, teda spíš Madse, který se dozvěděl, že mu zemřel doma otec, tak z toho nebyl pochopitelně moc nadšený – btw Mads je teď opět doma a kdoví kdy a jestli vůbec ještě přijede ….
Další den jsme vyrazili na menší okruh po Izmiru, koukli na cigánskou čtvrť, která byla prý nejnebezpečnější čtvrtí ve městě. Cestou domů jsme opět nestíhali, ujela nám loď hehe, kvůli čemuž jsme si museli vzít taxíka, abychom stihly zpáteční autobus zpět do Bursy.

Tož tak to byl můj Silvestr, kde se stalo plno dalších zajímavých nezapomenutelných a hlavně nepopsatelných věcí, a proto si je nechám jen sám pro sebe hehehehehehehehehehe.

CAMBIO Y FUERA. Petr