Havran polní – Corvus frugilegus je příslušníkem čeledi krkavcovitých a je to zatraceně chytrý a bystrý pták. Patří k ptákům, kteří nalezli oblibu v městském prostředí. Je fascinující jejich společenský život a organizace příletu a odletu na nocoviště. Nocují společně v obrovských hejnech jen na určitých místech, která se prý někde shodují s místy, na kterých v létě hnízdí i naši havrani. Za rozbřesku se rozlétají v ohromném množství do daleka shánět něco pro zobák. Ráno po příletu se u nás rozsadí na antény, chvíli posedí, zakrákají své krá krá a rozdělí se na pracovní čety pro sběr pokrmu. Holubí hejna mají respekt, někam raději zalezou.

Díval jsem se s jednou z balkónu, jak na stromě blízko domu sedí havran na větvi a upřeně se dívá někam k zemi. Sletěl dolů a rozvážným krokem se blížil k předem vybranému místu u popelnic. Jako vždycky něco našel a odletěl s úlovkem zpět na větev. S popelnicemi a skládkou odpadků mají něco společného se svými kamarády – našimi bezdomovci, ti taky vždycky něco najdou. Po sběru zobky se srazí do hejna opět na anténách a střechách domů jako ráno a pak ještě společně poletují po okolí. Jak havrani opustí antény, na střechy se zase vrací holubi. Za soumraku před odletem se různá havraní hejna pospojují, při letu si znovu zlověstně zakrákají a vyrazí do noclehárny. Jednou jsem takové nocoviště viděl jen z auta, černé pole s tisícovkami ptáků. Kolem byl krásný pohled na stromy doslova obalené havraními těly, nešlo to už fotit, byla tma a neměli jsme dnešní techniku.

Již naši předkové věděli, že havrani a další krkavcovití, mezi něž patří krkavec, vrána nebo kavka, jsou nejen chytří a bystří, ale také opatrní a lstiví. Však každému černokněžníkovi seděl takový pták na rameni. [Znak černého ptáka by se hodil pro KDU-ČSL]. Myslím, že se říká něco o tom, že každý havran má nejméně dvě maturity. Taky neuvidíte havrana sraženého někde u dálnice autem, na rozdíl od káňat a moudrých sov.